LUCI TRÉNINK .ZS.

Metodou výcviku rozumíme  metodicky správnoua pravidelnou výcvikovou činnost , cílem je naučit psa cvikům, prováděných za normálních i za ztížených podmínek. Uvedená formulace není úplně podrobně popisujicí vše, protože to pomalu není možné řadí se do toho skoro každá činost a nová věc. . . způsob působení na psa určitými podněty,kterými na psa působíme aby udělal daný povel existuje několik metod ...

Mechanická metoda.   metoda chuťově  dráždivá          metoda kontrastní, a dalsí

 Mechanická metoda. Jde o způsob výcviku psa, při kterém psovod používá pouze mechanických nepodmíněných podnětů, jako určitého donucení psa k požadovanému výkonu. Například: Pes je odložen vleže a z místa odejde. Psovod psa přivolá, připoutá jej na vodítko a se psem se vrací k místu odložení. Při tom používá povelu LEHNI!" a několikrát důrazněji trhne vodítkem.Mechanická, tedy několikráte za sebou jedno a to samé. Kladem mechanické metody je, že pes se rychle naučí cvik a dlouho si jej pamatuje.

Záporem této metody je, že narušuje dobrý kontakt mezi psem a psovodem. Dále, že jí není možné používat při výchově štěněte a u cviků, kde se od psa vyžaduje

  Metoda chuťově dráždivá. Její podstata je v tom, že podnětem a silně povzbuzujícím činitelem výkonu psa je pamlsek. Například: Psovod začíná s nácvikem psa na stopování. Aby u psa zvýšil zájem o sledování stopy, klade po stopě nebo na je jím konci, pamlsky (maso, sušenky, sýr, krmení apod.).

Výhodou chuťově dráždivé metody je větší aktivita psa při jeho výcviku, pes se cviku rychle naučí a upevňuje se nám kontakt mezi psem a psovodem.

Záporem této metody však je, že vybudované návyky jsou nepevné a pes se nám v rušivých podmínkách stává těžko ovladatelným. Když je pes sytý, bývá účinek této metody mizivý.Podmínka hladový pes se zájmem o potravu.                                                                                                                            Metoda kontrastní Jde o spojení mechanické a chuťově dráždivé metody. Mluvíme-li o spojení těchto dvou metod výcviku, máme tím namysli spojení jejích kladných stránek. Je to metoda, při které psovod nejdříve použije určitého donucení mechanické metody, ale ihned v zápětí k upevnění budovaného návyku, psu podává pamlsek nebo použije pochvaly. Například: Psovod se psem nacvičuje cvik "LEHNI!". Nejdříve použil trhnuti vodítkem a tlaku ruky na kohoutek psa. V zápětí, když je pes ve správné poloze vleže, tohoto odmění pamlskem nebo jej silně pochválí Kontrastní metoda je nejpoužívanější a nejúčinnější metodou při výcviku psa, která však klade na psovoda nároky dovednosti jejího používání.

Kladem této metody je, že nám pomáhá dobře a rychle psa vybudovat požadované cviky a tyto jsou dosti trvalé. Pracujeme-li touto metodou, nedochází k narušování kontaktu mezi psem a psovodem. Pes vycvičený touto metodou má schopnost pracovat i za ztížených podmínek, a to i v rušivém prostředí.

Metoda napodobovací.    Jde o způsob, při kterém používáme vycvičeného psa, se kterým necvičený pes provádí společně cviky. Tato metoda se dá úspěšně použít při výchově štěňat a u psů, u kterých začínáme s jejich výcvikem. Velmi často se používá při výcviku psa na překážky, při štěkání na rozkaz, při zvyšování zloby psů v kruhu, při nácviku kousání do peška nebo do rukávu i při nácviku psa na vyštěkání ukryté osoby. Velmi dobrých výsledků dosahují napodobovací metodou ti psovodi, kteří si ke starému vycvičenému psu přibrali na výchovu štěně. Tento mladý pes se totiž snaží napodobováním provádět vše, co uvidí u starého psa. Nebo výcvik ve skupině a to psu  známí jedinci viz foto. Psovod musí při tomto způsobu nedovolit psům o soupeření o  podřazenosti ve smečce, kdy starší pes má tendence si podřizovat  mladšího psa.Tímto se ztrácí kontakt mezi psovodem a mladým psem.(ušlápnutézvíře)                                             -Psovod má metodu výcviku psa volit vždy po pečlivé úvaze s přihlédnutím k povahovým vlastnostem svého psa. Nebylo by správné domnívat se, že vycvičíme psa jen kontrastní metodou. Psovod musí při výcviku svého psa neustále sledovat a v případě, že se nedaří nácvik určitého cviku, musí zkoušet některou z dalších metod a vybrat si tu, která bude nejúspěšnější. Zkušenosti z výcviku nám dokazují, že je možné, a někdy i nutné, spojit při výcviku psa i dvě metody. Tím se používání a výběr metody pro výcvik psa stává jednou z náročných a důležitých činností psovoda..............též se musi i přihlížet k povaze psa.. popsáno niže-

Nervová soustava:

Reflexní oblouk- jedná se o cyklus, který proběhne  při kontaktu s prostředím. Reflexy dělíme na podmíněný a nepodmíněný.....

 Operantní podmiňování

(někdy také nazývané jako operační podmiňování)  je to proces učení, kdy se pes učí spojovat svoje chování s následky tohoto chování. Metodu  popsal vědec B. F . Skinner a běžně se užívá i v klasické humánní psychologii. u operantního podmiňování je zpevňujícím prvkem následek chování (odměna nebo negativní - trest). . Při operantním podmiňování je organizmus psa již od počátku aktivní. Operantní podmiňování je definováno jako chování, které je posilováno svými důsledky. Klasické i operantní podmiňování mají však i mnoho společného – obě vykazují vyhasínání, vnější útlum a řadu jiných podobných jevů a reakcí centrální nervové soustavy,

Záměrně uvádím pojem „požadované chování“, protože mnohdy má činnost nebo chování psa ke cviku jako takovému ještě dost daleko. Podle důsledků chování psa rozlišujeme hned dvě základní výcvikové metody.

Pozitivní posilováni.

Jedná se o metodu  kdy odměna následuje jako přímý důsledek požadovaného chování. Požadovaného chování je tedy zpevňováno následující odměnou (pamlskem, hrou s oblíbeným předmětem, pochvalou apod.). Odměna, která následuje po požadovaném chování, je tedy  jedinou motivací prochtěné chování našeho psa. Když píšeme, že odměna musí následovat bezprostředně po provedení žádoucího chování, pak je tím míněna doba maximálně do 3 sekund. Čím dříve však následuje odměna, tím dřív se spíše pes naučí požadovanou činost.

Výhodou této metody je rychlost, , velká aktivita psa,  ochota psa, pozornost a koncentrace na psovoda a hlavně radost z provádění cvičení. Silně se upevňuje a prohlubuje pozitivní vztah k psovodovi, pes se stává hravým a zvyšuje intelekt psa. Aby použití této metody  bylo účinné, musí psovod také dobře osvojit praktické používání, z čehož nejdůležitější je správné načasování odměny. Je prokázáno, že při správně prováděném odměňování požadovaného chování, se toto žádoucí chování objevuje častěji a častěji.  nežádoucí chování se neodměňuje, ignoruje se. Pokud se začíná požadované chování objevovat často, „přidáme“ povel a v zápětí odměníme. příklad

, ovladatelnost bez vodítka chůze u nohy Jak již víme, u tohoto cviku Psa (a může to být pochopitelně i malinké štěně) se snažíme upoutat tak, aby se nám podíval do očí. Např. na něj vlídně promluvíme nebo upoutáme nějakým zvukem, ukázáním pamlsku apod. Jakmile se pes podívá do našich očí, okamžitě následuje velká pochvala spolu s odměnou (pamlsek, balónek apod.). Po dostatečné odměně se snažíme znovu navodit podobnou situaci, aby se nám pes opět podíval do očí, a opět okamžitě musí následovat odměna atd.Důlžité je aby odměna byla hodne lákavá pro psa nejen lákavá, ale hlavně aby  odměna byla použita v době, kdy pes ještě provádí již zmíněné chování. Pokud psa odměníte až v okamžiku, kdy již neprovádí  žádoucí chování, pak  nemůže fungovat. Naopak si postupně kazíte to, čeho jste dosud dosáhli.  pozorně sleduje a hledí vám do očí.

Metodu pozitivního posilování mnozí z vás zřejmě nevědomky uplatňují, ale možná bez dostatečných znalosti její podstaty. To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč se při jejím používání objevuje řada metodických chyb, které vám znemožní dosáhnout chtěných výsledků.

Metoda pozitivního trestu

je opakem metody pozitivního posilování. Princip je ten, že jestliže na psa působí negativní (nepříjemný) podnět jako okamžitý a přímý důsledek nežádoucího chování, bude se takové nežádoucí chování objevovat méně často. Slovo „trest“ nesmíme vnímat jako trest ve smyslu lidského chápání, kdy se jedná spíš o pomstu, ale spíše jen jako přivedení zpět k žadoucímu chováníchování.

 - korekci uplatnit. U pozitivního posilování jsme připustili časovou prodlevu až do třech vteřin. U metody pozitivního trestu - napravou bychom neměli použít podnět déle než po jedné až dvou vteřinách od začátku nežádoucího chování. Tuto hranici bych považoval za mezní. Čím dříve napravu uplatníme, tím dříve u psa vybudujeme vzájemnou souvislost mezi jeho chováním a nápravou. Tím také hrozí menší riziko negativních reakcí psa na použití této metody. Čím delší bude časová prodleva mezi nežádoucím chováním psa a naší nápravou, tím větší je riziko, že se nejenom nepodaří u psa utvrdit žádoucí chování, ale že se u psa objeví nejistota, která může přerůst v bázlivost či dokonce v agresivitu vůči psovodovi a pod.

 

 

 například pes se nám začne zvedat ze sedu tak bez řečí trhnem vodítkem nejlépe ještě dříve než se zvedne uplně.

 

 

 

Nepodmíněný reflex: pud sebezáchovy ,nutnost přijímat potravu: sací reflex

TOTO

davám spíš jen jako příklad jak ne ...tudy cesta nevede !!!!!

Metoda negativního posilování znamená odstranění něčeho nepříjemného či bolestivého, čemu se chce pes vyhnout a proto provede určitý povel . Typickým příkladem této metody je nácvik aportu tzv. parforsní metodou. Tuto metodu však častěji používají myslivečtí kynologové než kynologové zabývající se sportovní kynologií. Již jenom z názvu je zřejmé, o jakou metodu se jedná. Název je odvozen od francouzského výrazu „par force“, který znamená sílu nebo násilí. Kdysi byla považována tato metoda za nezbytnou, zvláště pro nácvik aportování. I v současnosti se najde ještě několik psovodů, především ti dříve narození, kteří si nedovedou představit jinou metodu pro nácvik aportování. Princip metody v tomto provedeni absolutne nesouhlasime viz vysvetleni dole, princip s kterym nesouhlasime u nas spočívá v tom, že např. u aportu vydáme povel „aport“ a psovi okamžitě působíme bolest takle proste ne !!!(kroutí mu např. ucho nebo ho "drtíme" ostnáčem) a tato bolest pomine až v okamžiku, kdy otevře mordu a uchopí činku. Po uchopení aportu psem bolest ustává…. Používání této metody hraničí s týráním psa, nehledě k tomu, že akutně hrozí nebezpečí rychlého a někdy i nevratného zkažení psa. Při používání této metody nemůžeme také očekávat radostný projev psa a jeho ochotu k práci.

 

tlak ruky na záda psa  pes sedá

Podmíněný reflex:povel ,ucho mozek mícha ,nervy ,svaly- pes sedá a zároveň přijímá povel (VEŠKERÉ CVIKY) klasické podmiňování neboli také metoda prvního typu (podmíněné reflexy dle I.P.Pavlova).

Nadprahový útlum - jedná se o aktivaci obranného mechanismu zvířete, proti nadměrnému zatížení organismu, vyčerpání a hrozícímu kolapsu.. 

Základní povahové skupiny

Sangvinik - je střed a je to povahově ideální pes pro všechny typy  výcviku, u kterého je vzruch a útlum v rovnováze je temperamentní vyrovnaný pes.

Cholerik - je směrem od osy nahoru. Jeho definice je : převládající vzruch nad útlumem, tedy snadno drážditelný, ale špatně se uklidňuje.

Flegmatik – je opakem cholerického psa klidný vyrovnaný pes.

Melancholik - je pes  absolutně nevhodný k výcviku slabý. 

časem rozepíšu všeobecne jak nejlepe psa cvicit s danou povahou..

 Psychologické mezitypy

Psychologické mezitypy
 

V předchozím textu jsme se seznámili s jednotlivými psychologickými typy psů - melancholiky, choleriky, sangviniky a flegmatiky.
Žádný majitel pejska neočekává, že se jeho štěkající přítel bude chovat a projevovat v jasně daných hranicích. Každý pes je individualita, která má svůj vlastní jedinečný charakter. S ním počítáme a respektujeme jej, v něm taky spočívá jeho neopakovatelná krása, ale mnohdy pro člověka i veliký otazník.
Každý majitel psa by měl svého psa znát (bohužel ne vždy tomu tak je), uvědomovat si specifika jeho chování i povahy.
Pokud se budeme snažit zařadit svého psa do psychologických skupin, musíme počítat i s mezitypy.
 
Vyhraněný typ se projevuje tak, jak již bylo popsáno (pochopitelně popisy k jednotlivým typům nemohou zcela dokonale vyjádřit charakteristické rysy, protože se vždy poněkud individuálně liší).
Mezityp nese výrazné znaky chování jednotlivého typu s menší či větší odchylkou směrem k typům ostatním.
Mezitypy jsou velmi mnohotvárné v kombinacích jednotlivých projevů. Proto není možné vyjmenovat všechny jejich varianty, z toho důvodu jsou vyjmenované jen ty základní. Každý si může při zhodnocení chování svého psa poměrně lehce vytvořit jeho profil a přiřadit psychologický typ nebo mezityp.
 
Sangvinik - flegmatik
Jmenovaný mezityp v dané skupině bývá poměrně častý. Výchova štěněte bývá nekomplikovaná a spolupráce při výcviku je dobrá. Pes živě reaguje, je však méně dychtivý plnit úkoly. Tito psi jsou nekonfliktní, naprosto nevyhledávají potyčky, ve smečce se neprosazují na vůdčí post. Dobře se začleňují do society a bezproblémově přivykají novému prostředí a podmínkám.
 
Sangvinik - cholerik
Výchova štěněte musí být důsledná a jeho chování pečlivě usměrňováno. Při výcviku jednotlivé úkony častěji obměňujeme. Pes rychle reaguje, jeho pozornost však bývá lehce odpoutatelná vnějšími podněty. Bývá vznětlivější, což se projevuje při kontaktu s dalšími psy, nevyhledává sice pravidelně potyčky, ale lehce se dá k nim strhnout. Jeho včlenění do stávající smečky bývá komplikovanější, má od prvopočátku snahu o zaujetí vysokého postavení.
 
Sangvinik - melancholik
Tyto psychologické typy jsou naprosto protichůdné, proto se nevyskytují.
 
Melancholik - cholerik
Tato kombinace je takřka nepředstavitelná, ale jedinci tohoto mezitypu existují. Jedná se ovšem o melancholiky prvního typu (viz předchozí text). Tito psi, zejména ve vyhraněné situaci, při excesu, nebo při ohrožení mohou přejít do polohy cholerika. Musíme však rozlišit, zda se jedná o hysterický projev, což není vždy zrovna jednoduché. Dá se říci, že jejich reakce mohou být až nevypočitatelné. Tito psi však nikdy nemají rysy typické pro cholerika jako je kuráž, elán, odvaha, sebevědomí a snaha o dominanci atd.. Stále převažuje jejich melancholičnost. Jejich výchova je velmi náročná a to i na trpělivost a klid majitele. Při pochopení této komplikované povahy a umění s ní zacházet však se lze i s takovým psem vcelku pohodově sžít.
 
Melancholik - flegmatik
Tato kombinace se týká melancholiků druhého typu. Vyskytuje se častěji, než předchozí mezityp. Tento pes se za určitých podmínek může dostat až do polohy pasivní resistence, zejména při stresujících příhodách, pokud zůstane opuštěn, při ztrátě zázemí a podobně. Nikdy však není tak přátelský k okolí, jako flegmatik a také postrádá jeho klid. Opět jako u předchozího mezitypu neztratí své charakteristické projevy, ty jsou vždy nadřazeny projevům flegmatika. Jeho výchova je velmi náročná.
 
Flegmatik - cholerik
Tyto psychologické typy jsou naprosto protichůdné a proto nevyskytují.
I když se v chování psa dominantně projevují znaky vyhraněného psychologického typu a třeba jen okrajově kteréhokoli dalšího, je třeba při soužití, ale především při výchově a výcviku právě tyto znaky nepřehlížet. Pokud akceptujeme - řekněme - zvláštnosti svého psa, určitě naše komunikace s ním bude podstatně jednodušší.

Nežádoucí spojitost:  

Bití psa, byť novinami -reakce na  nápřah  (trestat jako fena trestá štěňata a to uchycení za kůži na krku a jen chytit netřepat a pouze u stěněte a důrazné FUJ, nebo trhnutí vodítkem a povel FUJ).

Monotónní pořadí povelů při výcviku. Jdoucí povely za sebou (např. sedni, lehni, vstaň). Výsledek - pes na jeden povel  SEDNI provede za sebou všechny cviky v pořadí – sedni, lehni, vstaň.

Přecenění možností štěněte – vysoké překážky – následek - špatné naučení překonávání překážek - dotyk- přelézání atd.

Žádoucí spojitost:

Využívá se při výcviku tak, aby z jednoduchých cviků byl složen cvik složitější.

Příklad: přinášení předmětu přes překážku, kde pes na jeden povel vykonává cviky: vyslání, překonání překážky, uchopení předmětu, přivolání ke psovodovi s překonáním překážky a přesednutí před psovoda. Postupně zvyšovat nároky na psa. Začít s uchopením předmětu, překonáním překážky, vysíláním atd., každý cvik zvlášť. Po perfektním zvládnutí jednotlivých složek cviku, postupně spojovat v jeden.

Žádoucí spojitost na míček, odměna a kontakt psovoda a psa.

.